nová závěrečná zkouška

         Nová závěrečná zkouška byla od roku 2005 vyvíjena v rámci systémového projektu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Kvalita I. financovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.  

Co je nového na nové závěrečné zkoušce

Pro řešení tohoto projektu bylo velmi významné, že jeho myšlenka vycházela především z reálných potřeb pedagogické praxe. Již před jeho začátkem vznikly v některých oborech vzdělání spontánní aktivity, které směřovaly ke sjednocení obsahu a průběhu závěrečné zkoušky. Vyvíjela je skupina odborných škol, kterým se jevil dosavadní stav, kdy si každá škola mohla sestavovat obsah závěrečné zkoušky v podstatě jen podle vlastních potřeb a podmínek, jako nepřijatelný. Vedl totiž k tomu, že ve školách realizujících stejný obor vzdělání mohla mít závěrečná zkouška velmi rozdílnou úroveň náročnosti. Některé ze škol v ní ověřovaly opravdu všechny kompetence významné pro výkon dané profese, jiné však (zejména z důvodu nedostatečného materiálního či prostorového vybavení) obsah závěrečné zkoušky příliš zjednodušovaly. Z nespokojenosti s tím vznikl záměr založit závěrečnou zkoušku pro daný obor vzdělání na jednotném zadání témat všech částí závěrečné zkoušky.

Pojetí jednotlivých zkoušek

Dosavadní zkušenosti z průběhu závěrečných zkoušek ukazují, že jsou při nich často zadávány a řešeny tzv. školní úkoly, tzn. že se zpětně ověřují dílčí vědomosti a dovednosti žáků, které již byly v průběhu studia ověřeny. Z hlediska dalšího uplatnění absolventa je ovšem důležité, aby on sám a zejména jeho potenciální zaměstnavatel dostal informaci o tom, jak je do budoucna připraven řešit úkoly a problémy, které přináší konkrétní praxe. Na takové úkoly by také měla být celá závěrečná zkouška orientována.  

Praktická zkouška

Praktická zkouška je stěžejní částí závěrečné zkoušky. V jejím průběhu by měly být zadávány úkoly, které mají charakter konkrétního pracovního problému v reálném nebo simulovaném prostředí. Témata praktické zkoušky by ovšem vždy měla být natolik komplexní, aby obsahovala propojení více kompetencí stanovených v hodnoticím standardu. Každé téma by tedy mělo obsahovat logickou sestavu úkolů, při nichž se ověřují jednotlivé kompetence, a vyústit v celkové řešení. Žáci při zpracování takto zadaného tématu prokazují, že jednotlivé otázky a úkoly jsou schopni pojímat ve vzájemných vazbách a souvislostech.

Písemná zkouška

Písemná zkouška by měla sloužit k ověření těch kompetencí, které lze stěží zjistit praktickou zkouškou. Při uplatnění jednotného zadání ale postupně dochází k zásadnímu posunu v koncepci jejich témat. Ta by totiž měla být formulována tak, aby umožnila ověřit, zda je žák schopen aplikovat základní odborné i obecné teoretické vědomostí při řešení úkolů souvisejících s praktickým výkonem povolání. Jedná se např. o návrhy technologických postupů, plánování práce, ekonomické propočty, technické výpočty, apod. Podle potřeb oboru lze v odůvodněných případech zařadit jako součást zkoušky i test, který by měl být ale rovněž zaměřen na volbu vhodných řešení a postupů, nikoliv na ověřování encyklopedických vědomostí.

Ústní zkouška

Jednotné zadání vychází z předpokladu, že žákovy konkrétní vědomosti dílčího charakteru byly již ověřeny v průběhu studia. Ústní zkouška by proto měla rovněž zjišťovat, zda žák tyto vědomosti dokáže využívat v potřebných souvislostech. Témata by proto měla být formulována problémově a žák by při nich měl prokázat, do jaké míry je schopen se orientovat v širší odborné problematice a nalézat její řešení. Ústní zkouška by tedy měla zjišťovat schopnost syntézy vědomostí, hledání souvislostí a také ověřovat osvojení klíčových kompetencí (např. komunikativní schopnosti, schopnost pracovat s informacemi apod.).

Nové prvky závěrečné zkoušky

Obecný přehled ze světa práce 

Jedním z nových prvků závěrečné zkoušky je začlenění bloku podotázek Obecný přehled ze světa práce, které jsou zaměřeny na možnosti řešení nejčastějších problémů, s nimiž se absolventi při vstupu na trh práce potýkají. Smyslem je přimět žáky k úvahám o tom, co dělat, pokud např. z důvodu nezaměstnanosti v regionu nezískají ihned práci ve svém oboru, kde vyhledat pomoc či jakými základními pracovně - právními vztahy se při nástupu do zaměstnání budou muset řídit, jak se dále vzdělávat apod. Některé z podotázek jsou zaměřeny rovněž na to, aby žáci promýšleli již ve škole problémy ekonomického a ekologického  charakteru s nimiž se v zaměstnání i v osobním životě setkají (např. otázky samostatného podnikání v oboru, daně, rodinný rozpočet, úvěry a půjčky a rizika z nich vyplývající).

Příprava žáků na tyto podotázky spočívá zejména v zaměření výuky na praktické problémy každodenního života, které poznávají a zvažují v rámci exkurzí, návštěv veřejnoprávních institucí, besed s příslušnými osobami apod. Při zkoušení vyučující navozují situaci, která umožní, aby žák o dané problematice mluvil volně a uváděl příklady z praktického života. V žádném případě se nejedná o ověřování dílčích encyklopedických vědomostí z ekonomiky, občanské nauky či jiných předmětů.      

Možnost využití samostatné odborné práce

Na základě požadavků některých oborů vzdělání (kuchař, cukrář-výroba) dostaly školy možnost využít v rámci závěrečné zkoušky samostatnou odbornou práci. Tato práce má dát žákům příležitost prokázat celkovou znalost určité odborné problematiky a ukázat, že jsou schopni přistupovat k zadanému tématu samostatně, tvůrčím způsobem a náležitě prezentovat výsledky své práce. Díky samostatné odborné práci pak mohou zkoušející lépe posoudit komunikativní, personální a sociální kompetence žáků a jejich schopnost pracovat s informacemi.

Pro samostatnou odbornou práci je charakteristické, že má širší obsahové zaměření a v řadě oborů začleňuje také podnikatelské aktivity (např. návrh na zřízení soukromé provozovny). Při zpracování této práce žák využívá svých znalostí z předmětů všeobecně vzdělávacích i odborných a musí ukázat, že dokáže teoretické vědomosti spojit s praktickým využitím.

Samostatná odborná práce je obvykle zadávána na začátku 2. pololetí posledního ročníku. Žáci si z několika možností vylosují určité téma a pak mají přibližně měsíc na to, aby svou práci napsali. Musí vyhledat potřebné informace, promyslet vlastní návrhy a zpracovat text práce na PC, který mohou vhodně doplnit výpočty, obrázky, nákresy apod. V jejich úsilí je podporují učitelé odborných předmětů a odborného výcviku, s nimiž své postupy konzultují.

Žáci oborů kuchař a číšník například dostali za úkol napsat o slavnostním menu a slavnostní tabuli u příležitosti výročí firmy, žáci v oboru pekař se věnovali výrobě pekařského výrobku s použitím sýru nebo tvarohu, cukráři připravovali podklady k výrobě svatebního dortu, kadeřníci zpracovávali práci na téma společenský účes. Samostatnou odbornou práci si žáci přinesou k závěrečným zkouškám a podle vlastních návrhů pak připravují to, co teoreticky popsali. Svá řešení a postupy nakonec obhajují před zkušební komisí.

Myšlenka využít při závěrečné zkoušce samostatnou odbornou práci se postupně rozšiřuje. Zatímco ve školním roce 2004/2005 byla realizována pouze v oborech kuchař, kuchař – číšník pro pohostinství a cukrář – výroba, ve školním roce 2006/2007 to bylo navíc v oborech číšník – servírka, pekař a kadeřník. Ve školním roce 2007/2008 se využití samostatné odborné práce ověřuje také v oborech sklář a keramik.

Současné právní předpisy neumožňují, aby samostatná odborná práce byla svébytnou součástí závěrečné zkoušky, proto byly dosud pouze využívány její výsledky. Vzhledem k tomu, že se tento prvek nové závěrečné zkoušky osvědčil a rozšiřuje se do dalších oborů vzdělání, ukazuje se potřeba legislativní úpravy, aby využití samostatné odborné práce při závěrečné zkoušce bylo právně zakotveno. 

Více  zde